Míša v New Yorku: My sister's visit!

pátek 9. srpna 2013

My sister's visit!

Tak jsem tady měla vzácnou návštěvu. :-) A je to asi i ten hlavní důvod, proč jsem za minulý měsíc napsala pouze jeden článek. Jednoduše jsem neměla čas na psaní blogu. A u toho jednoho článku už i zůstane, protože tento týden jsem nastartovala svůj osmý měsíc tady. Neuvěřitelně to letí. Ale už mi tady z toho všeho začíná mírně hrabat a nejraději bych se vrátila domů. Když tento týden odlítala Renča, tak jsem měla sto chutí ji tu nechat a do letadla nastoupit místo ní. :D Ačkoliv je mi úplně jasné, že po pár dnech doma mi to tam začne lézt na nervy a Amerika mi bude chybět, kdo ví, co tam na mě čeká za překvápka... :-) Doufám, že alespoň některé věci vyjdou tak, jak bych chtěla.

A teď k mojí návštěvě. Nejdřív byla docela komedie s bookováním letenky, protože ČSA měly na stránkách zpáteční letenku asi za nějakých 19 000, což vzhledem k tomu, že to bylo na poslední chvíli a navíc v létě, vůbec není špatná cena. Kor když ten let byl přímý, bez přestupu. Jenže to bychom nebyli my, kdyby se vše nedělalo na poslední chvíli, takže jednoho krásného rána byla tato letenka vyprodaná. :-D Naštěstí se to ale nějak udělalo a ve čtvrtek 25. července jsem si ségru jela vyzvednout na JFK.

Abych nezapomněla - taková malá vsuvka. Víkend předtím jsem byla na výletě v Bostonu, o kterém asi článek psát nebudu - ono zase není tak co extra psát. Město je to krásné, přesto se mi organizace moc nelíbila a docela mě mrzí, že jsme si to tam spíš prolítli, než prohlídli. Anyway - vracíme se tak autobusem z Bostonu a najednou smska od matky, že starší se vrací na týden z campu. Říkám si, WTF? Tak jsem jak na trní dojela domů a dozvěděla jsem se, že ten týden mají jet někam na výlet a ona se tam s někým pohádala, nelíbí se jí tam, nechce být s nimi celý týden na hotelu, whatever - a tak si udělá místo toho výlet domů. Vtipné na tom je to, že zrovna ten víkend byl na campu visiting day, takže rodiče jí v Maine nabídli, ať jede rovnou s nimi domů, jenže princezna se rozmyslela až druhý den. Normální situace by byla podle mě ta, že by se řeklo, máš smůlu, zaplatili jsme Ti camp, jeď na výlet. To by ale asi nebyla ta pravá Amerika, neboť slečně se okamžitě kupovala letenka domů a Mikejla dostala za úkol ji vyzvednout na letišti. V životě jsem nebyla tak nasraná! Kor když já už měla vlastní plány a vůbec jsem si nebyla jistá, jestli za ten týden opravdu poletí zpátky (což naštěstí odletěla). Ale naštěstí byl relativně klid - chodil za ní boyfriend Dylan a já dělala hlídacího psa, abych se ještě nemusela starat o mimčo. :D

Ale abych se vrátila k tomu hlavnímu - ve čtvrtek mi přiletěla ségra. No co vám budu povídat, po skoro sedmi měsících bylo úplně super mít ji tady, ukázat jí všechno a tak. Určitě je to něco jiného, když o různých věcech vyprávíte na skype, a nebo když ten člověk je tady a vidí vše na vlastní oči. Takže jsme si pořádně prošly City, byly jsme na pláži, v Bronxu v ZOO, oslavily jsme moje narozky a tak různě. Asi to tady nebudu celé popisovat, to bych tady byla ještě pozítří, ale bylo to super a jsem hrozně ráda, že mohla přiletět! :-) Přidám na konec článku nějaké fotky, ať si můžete udělat představu. O to horší ovšem bylo loučení, po skoro dvou týdnech jsem byla zvyklá tu někoho pořád mít a když jsem ji odvezla na letiště a vrátila se zpátky sama, no to bylo mega divné. Naštěstí už mi do konce zbývá pouhých pět měsíců, no snad to uteče. :-)

Novinkou týdne je, že čokl má cukrovku. Minulý víkend jsme s Renčou byly u mě v basement a pomalu se chystaly ven a furt jsme slyšely, jak můj HD na něj venku volá a tak. A za chvíli přišla matka, že ho nemůžou najít a že je asi gone a vyšilovala, jak kdyby ve zprávách hlásili, že se na Rochelle řítí meteorit. Tak jsme si řekly, že se po něm teda půjdeme podívat, ať to nevypadá blbě, no a jen co vyjdeme nahoru, tak ho vidíme jak si vesele sedí na trávníku na backyard. Tak matka úplně obrátila, tentokrát po mě nevyjížděla, ale hrozně mi děkovala. :D A vzali ho k doktorovi a zjistili mu cukrovku - celý tento týden byl v nemocnici, no péče jak v hotelu. Takže já teď budu mít na krku čokla, kterému se bude dvakrát denně píchat inzulin. Jen pevně doufám, že to nikdo nebude vyžadovat po mně, protože já z něj mám strach, jen když ho mám chytnout na vodítko, natož ho snad někde nahánět s injekcí.

Takže tak si tady žiju. Zítra se vrací děcka z campu, těch sedm týdnů uteklo jak voda, ani nevím jak. Teď je budu mít dva týdny doma, pak jedu na týden na dovolenou a pak už je září, začne škola a do ledna budou zbývat čtyři měsíce, takže doufám, že to nějak doklepu. :-) Co mi tady jiného zbývá, že. :D