"Měníme rok, měníme sny, měníme touhy, měníme názory, měníme požadavky na výkupné, měníme partnerky, měníme auta, měníme zásobníky, ale nikdy neměníme své kamarády!" Al Capone

úterý 10. září 2013

Dovolená snů!

Tak jsem konečně našla chvilku k napsání článku, ale jelikož už bude půl jedenácté večer (čtvrtek), dost silně pochybuju, že ho stihnu dopsat. Tento týden je naprosto šílený, nemohla jsem si přát lepší návrat po dovolené, ale snad si zítra najdu chvilku na dopsání. Takže, dovolená.

Update: Právě jsem článek doklepala, jdu si ho po sobě akorát před postnutím přečíst a máme úterý osm hodin večer. Já to věděla, že mi to bude trvat. Ale doufám, že čtení za to bude alespoň stát! :-)

Pátek 23.8.

Sice ta pravá dovolená začala až v sobotu, ale už v pátek odpoledne mi odjížděla rodina na tu jejich do Evropy. Takže já jsem alespoň konečně měla čas udělat si svoje laundry, sbalit si věci a tak. Večer pak přijela Ráďa, kterou jsem vyzvedla na nádraží, dojely jsme se pak ještě s Veru najíst a obě spaly u mě, abychom ráno jely společně na letiště. No, spaly ... byly jsme z té dovči tak nadšené, že jsme asi do čtyř do rána seděly venku, kecaly a pily, takže budíček někdy v šest hodin, abychom si kolem sedmé zavolaly taxíka, stál za to.

Sobota 24.8.

Se všemi kufry (každá jsme měla příruční + jeden společný velký) jsme nalezly do taxíku a vydaly se směrem na LGA Airport. Jakože asi ani jedné z nás nebylo nejlépe, po té předešlé noci, ale hned na letišti jsme to vylepšily pivkem. :-D Já to teda ještě nikde neviděla, tak to tady musím napsat: přijdete na bar, kde u každého místa je tablet. Nejen, že můžete samozřejmě brouzdat po netu apod., ale pokud si chcete objednat, prostě naťukáte na tabletu objednávku, projedete svoji kartu strojkem, který je taky u každého místa, a za pár minut to máte na stole.

Pak už jsme musely jít ke gate. Nesnáším lítání! Na Floridu jsou to necelé tři hodiny letu. Což není taková hrůza, holky tam pospávaly, já jsem se nudila. :D Ta pravá zábava přišla až při přistání. Mně se vždycky chce až brečet, jak mě bolí uši a samozřejmě jsem totálně ohluchla. Ale tak euforii z dovolené to zkazit nemohlo, že. :-) Pak už jsme si šly pro zavazadlo - které, mimochodem, při check in v New Yorku podle váhy mělo 80 liber (!!). Podotýkám, že povolených je 50. No, pustili nás. :-))

Bye Bye, New York ....

...welcome, Miami!

Carnival (společnost, se kterou jsme se plavily) měl na letišti v Miami svůj stánek, kde jsme se taky potřebovaly nechat odbavit. Takže jsme si vystály nekonečnou frontu a pak dostaly každá svoji sail & sign card. Funguje to na lodi jednak jako ID, takže když na pobřeží z lodi odcházíte a pak zase přicházíte, musíte se touto kartou prokázat, a jednak jako kreditní karta. Cokoliv si na lodi koupíte, na kartě se zobrazí, a poslední den pobytu vám přijde účet.

Pak už nás shuttle odvezl do přístavu a mohly jsme se konečně nalodit! Prvním problémem bylo najít naši kajutu. :D Přišlo mi, že ta loď nemá konce. :D Druhým problémem bylo, že na kajutě byly pouze dvě postele. Takže jsme si to hned namířily na guest services, abychom se dozvěděly, že třetí postel "vyjede ze stropu". :D

Jinak samozřejmě první věc, co jsme si zařídily, byl Cheers program. Za asi 50 dolarů na den neomezené množství nealco a 15 alco drinků. Když jeden drink stojí cca 8 - 9 dolarů, vyplatí se to zhruba ve chvíli, kdy jich člověk vypije 6 a více. Podotýkám, že loď vyplouvala v sobotu odpoledne a my kdybychom od pondělka nevypily jediný drink, stále se nám to vyplatí. :D

Musím říct, že služby na lodi byly naprosto perfektní. Od jídla a pití až po úklid kajuty. Nám se asi nejvíc líbily večeře, protože ty byly opravdu posh. :-) Usadily jsme se, dostaly ubrousek do klína a pár osobních číšníků a barmana jako bonus. :-)) 

Zleva: Rex jednička, Rex dvojka, boss z Filipín :-)

A ten nejdůležitější: barman :-)

Jen chci říct, že Rex dvojka se ve skutečnosti nejmenuje Rex. :D Já jsem si to nejdřív myslela, ale druhý den jsem na jeho jmenovce zjistila, že má naprosto šílené jméno, které jsem si nikdy nebyla schopná zapamatovat a už mu holt zůstalo označení Rex dvojka. :D 

Ale jinak s nimi byla hrozná sranda, hlavně s Fernandem (boss z Filipín). :D I když teda terčem jeho vtípků jsem byla hlavně já, zasedl si na mě! Začalo to v sobotní večer tím, že když už jsme byly "ready to order", tak se na mě podíval, já začala povídat, co si teda dám, a on se v tu chvíli otočil na holky, že co si teda dají ony. :D A když jsme odcházely, tak jsem šla poslední za holkama a oběma podal ruku a když ji podával mě, tak s ní na poslední chvíli uhnul. :D 

Po večeři jsme pak šly omrknout, jak to na lodi žije v noci. :-) Bylo tam několik barů s různým typem zábavy (karaoke, stand up comedy, ...), bary u bazénů, casino, noční klub, jídlo 24/7 - různé snacky, grill, pizza etc. Takže naše večery vypadaly zhruba takto: večeře, bar, bar, bar, půlnoční snack, bar, night club. :-D

Karaoke Night

Neděle 25.8.

Den na moři. V neděli ještě žádné pobřeží na pořadu dne nebylo, takže jsme vstávaly asi v devět a vydaly se omrknout snídani. Byla to taková ta klasika, jak bývá v hotelích - buffet se vším možným od cereálií přes vajíčka se slaninou až po ovoce, různé sladké buchty, croissanty apod. Taky jaké bylo naše překvapení, když si tak stojíme v nekonečné frontě hladového lidu a uslyšíme kousek od nás češtinu! Českých rodin jsme potkaly dokonce několik. To jsem vlastně zapomněla napsat k sobotě - chviličku poté, co jsme se ubytovaly, si tak jdeme prozkoumat loď, čekáme na výtah a z páru, co stál vedle nás, se taky vyklubali Češi. Jelikož jsem si za těch x měsíců zvykla, že pokud mluvím česky, můžu říkat úplně cokoliv a nikdo mi stejně nerozumí, musela jsem si sakra dávat pozor na pusu. :-)

Po snídani zpátky na kajutu nachystat se k bazénku. Takže jsme se hodily do plavek a šly si zabrat lehátka. Po cestě jsme samozřejmě ještě pobraly nezbytný drink. :-) Načež jsem málem přizabila opalujícího se pána - nesu si tak drink a jak byl na palubě vichr jak blázen, uletěla mi z toho taková ta ozdoba v podobě deštníku a málem to zabodlo nic netušícího chlapíka. :D

Den strašně rychle utekl, chvíli jsme se opalovaly, vlezly do vířivky, v mezičase se mazaly nejen zvenčí, ale i zevnitř. :-)) Daly jsme si oběd, který byl taky formou buffetu - buď z grillu, což byla typická americká kuchyně, hambáče, hot dogy, hranolky, nachos, COLESLAW - miluju ten salát a na lodi jsem bez něj neexistovala. :-)) A nebo byla každý den různá obměna, všelijaké maso, mashed potatoes apod.

Zhruba někdy po čtvrté už jsme se balily zpátky na kajutu a pomalu se připravit na večeři, kterou jsme měly v šest. Tentokrát jsem si sedla na opačnou stranu stolu, abych se případně vyhnula útokům našeho číšníka - říkaly jsme si s holkama, že určitě útočí na to jedno místo. :D No, samozřejmě tato myšlenka byla úplně zcestná. :D Tentokrát procházel kolem s šálkem a když mě míjel, tak dělal, jako že mu to "upadlo" - no vyděsil mě pěkně! Ten šálek byl samozřejmě prázdný, což jsem netušila. :D

Ale jinak musím říct, že jídlo bylo na lodi naprosto luxusní. Asi nejzajímavější co jsem ochutnala byla žabí stehýnka - musím říct, že to chutnalo jak tuhé kuře. :D A vypadalo to nějak takto:



Co se týče dezertů, tak naprosto luxusní byl chocolate melting cake s vanilkovou zmrzlinou - nic lepšího jsem snad v životě nejedla! :-)

Večer jsme vyrazily na stand up comedy. Nejdřív "family friendly" a pak později večer i pro adults. :-)) Což bylo samozřejmě o něco zábavnější. :-D No málem jsme se počuraly smíchy!

Pondělí 26.8

Den v přístavu - JAMAJKA! :-)


Ráno jsme dopluli do jamajského Ocho Rios. Nadšeně jsme po snídani vyšly s holkama na palubu, že nafotíme nějaké fotky a ono na nás začalo kapat. No, zatím jsme to neviděly nijak tragicky, tak jsme se rychle utíkaly do kajuty převléknout do plavek, ať můžeme co nejrychleji ven z lodi a když jsme zase vylezly nahoru, tak lilo jako z konve. Lidi se sice z lodi trousili pořád, za nějaké drobné u východu prodávali pláštěnky. :D Tak se dělá business! My jsme si teda řekly, že chvíli počkáme, že toto nemá cenu. Tak jsme si pěkně zašly na drinček. :-)) To se na hezké počasí hned čeká lépe! A vyplatilo se, někdy kolem poledne se konečně vyjasnilo a přestalo pršet, tak jsme se hned šly vylodit. V přístavu byly různé stánky s blbostma typu trička, šaty, různé sošky a tak. Nic moc se mi nelíbilo, tak jsem nakoupila jen pár pohledů (které mám pořád na stole a čekají, až je napíšu a hodím do schránky - trpělivost, prosím:-). Já už jsem byla úplně nadržená na to moře, takže jsem děkovala bohu, že holkám ty nákupy moc dlouho netrvaly a mohly jsme rychle na pláž. Jakože Jamajčani jsou fakt dotěrní. Co chvíli u nás někdo byl a nabízel nám jamajské brko. :DDD Tam hulil snad úplně každý. :D Ale pláž byla úžasná, připadala jsem si fakt jak kdybych se omylem ocitla v katalogu nějaké cestovky. :-)) Tady pár fotek:

Naše loď











Hned na pláži byl i bar - tam jsme samozřejmě nemohly chybět. :D A ochutnaly jsme místní pivko, musím říct, že o 100 % lepší, než ty americké patoky. :-)) 





Loď z přístavu vyplouvala někdy kolem páté, takže ač nerady, musely jsme se s jamajským pobřežím rozloučit a jít se zařadit do nekonečné fronty pasažérů čekajících na molu na to, aby se mohli zpátky nalodit. Jelikož každý musel ukázat svoji sailing card, kde se zobrazily naše údaje i s fotkou, tak se to docela zdržovalo. 

U večeře Fernando vytáhl asi nejlepší vtípek, to jsem se jako fakt zasmála. :-D Nějak mezi chody za náma došel a na mě, ať otočím ruku dlaní nahoru. Zastrkal mi mezi prsty tři maličké slámky, vzal jednu a že prý: rodinka medvědů spí a najednou táta medvěd se probudí, jde na čurat a vrátí se. Vzal druhou slámku: máma medvědice se probudí, jde čurat a vrátí se. Pak vzal tu poslední a říká: medvídě se v noci probudí, jde čurat ... A jelikož měl asi někde schovanou čtvrtou slámku, naplněnou vodou, kterou držel, tak v tu chvíli se mi na ruku rozlila voda! :D Jako že medvídě to nestihlo. Pro lepší efekt ta voda byla teplá. No já jsem se samozřejmě lekla jak blázen, ale myslela jsem, že umřu smíchy. 

Jinak večer už ani nevím, co jsme dělaly. Jedno je jisté: pily. :D Akorát vím, že jsme šly omrknout night club. To bylo vtipné, před vchodem "vyhazovači" a že ID. Což my s sebou samozřejmě neměly, ale naštěstí holky napadla myšlenka, že na naší sailing card máme nálepku "cheers" - to je ten chlastací program. :D Takže logicky nám musí být nad 21, takže nás pustili bez problému. Jako ono tam stejně nikdo netancoval, bylo to tam docela mrtvé, tak my jsme si šly sednout na bar - jak jinak. A Mikejla si dala svůj patnáctý drink toho dne, což bylo taky vtipné. Jak by řekla Ráďa: v den, kdy jsme strávily půlku dne na pobřeží, můžeš těch patnácti drinků dosáhnout jen ty. A Veru cosi nadhodila tomu barmanovi, že ať mi vytiskne všechny účty za ty drinky, co jsem ten den vypila. Tak mám památku. :-D 

Mých 15 drinků... :-)))

Vtipné bylo, když jsem ještě před plavbou pročítala různé diskuse, recenze a tak. A teď tam lidi pomlouvali tady ten program, že který alkoholik toho je schopný vypít tolik, aby se mu to vyplatilo. Že prý ve dnech na moři klidně, ale ve vyloďovací den?!? No, asi jim tam taky přispěju... :D

Úterý 27.8 

Den v přístavu - CAYMANSKÉ OSTROVY! :-)



Tentokrát nás naštěstí žádné nemilé překvapení v podobě deště nečekalo, takže jsme si den mohly užít naplno. Po snídani, kterou jsem nejedla - jako asi si umíte představit, jak to tam s jídlem vypadalo, když jsem se ráno probudila a byla jsem totálně přejezená :D - jsme se šly rychle převléknout atd. a k východu. Jelikož na Grand Cayman tak velká loď nemůže až do přístavu, kotvila na moři a do přístavu pasažéry dopravovaly 4 menší loďky. Měli to vymyšlené tak, že zhruba od devíti hodin ráno ten, kdo byl připravený na vylodění, si šel pro číslo a pak to volali podle těch čísel do loděk, aby v tom nebyl zmatek. My jsme měly štěstí, že zrovna žádná fronta nebyla, tak nás poslali rovnou do loďky a nemusely jsme se zdržovat. V přístavu jsme omrkly mapku a že se teda jdeme na pláž. No my frajerky jsme se vydaly pěšky asi v padesátistupňovém vedru, navíc nás co chvilku něco málem přejelo, jelikož na Caymanech se jezdí vlevo. :D Poté, co nás oslovilo asi pět řidičů autobusu, jestli jdeme na pláž a nechceme hodit, nám to začalo být trochu divné, tak jsme na šestou nabídku kývly a nestačily se divit. :D Jako kdybychom šly pěšky, tak tam možná šlapeme ještě teď. :D 

Pláž byla nádherná! Podle mého názoru hezčí než na Jamajce a líbilo se mi i to, že na Jamajce jsem i u vyznačené linie u bójek měla vodu asi po krk s tím, že jsem stála na dně, kdežto tady člověk udělal dva kroky a už šlapal vodu. :D Takže parádička, zaplavala jsem si a viděla pod sebe, protože voda byla naprosto průzračná. Ráj na zemi! Tady několik fotek:

Pauzička během pěší túry na pláž :D


Katalogová by Ráďa :-)


 
Ležel tam jak vyvržený vorvaň ... :-))



Odpoledne už jsme se bohužel musely vydat zpátky do přístavu - opět nás vzal nějaký místní chlapík svým minibusem. Tam jsme taky pokoupily nějaké pohledy apod. a šly čekat na loďku zpátky. Zase jsme měly štěstí a relativně se i vyhnuly frontě - třikrát hurá. :-)

Bye bye, Grand Cayman ... :-(

Po večeři jsme si řekly, že zkusíme štěstí a zahrajeme si Bingo. Ona výhra nebyla zanedbatelná - buď 700 dolarů cash, nebo další cruise. Za 25 dolarů jsme dostaly kartu na bingo plus další tři losy, kdy člověk odkrýval políčka se třemi obrázky a pokud byly tři stejné obrázky v řadě, znamenalo to výhru. Každý obrázek pak znamenal určitou částku od jednoho dolaru až snad po pět tisíc. No, tak usmálo se na mě štěstí jen tak malinko, vyhrála jsem šest dolarů. :-D Ale byla to sranda a o to šlo především. 

Středa 28.8.

Den na moři. Středa byla poslední celý den, který jsme strávily na lodi. Takže ráno klasika: snídaně, hodit se do plavek... Skoro celý den jsme strávily ve vířivce. :D Luxus je, že nám drinky nosili přímo tam, takže člověk nemusel vytáhnout paty. :D Když jsme tam s holkama přišly, tak tam byla akorát jedna paní s knížkou, která když nás viděla, tak se s námi hned dala do řeči. Jakože tak ukecanou babu jsem v životě nepotkala, ta nezavřela pusu. :-)) Ale byla docela vtipná, vždycky když tam přišel někdo další, tak nás všechny vzájemně představovala a seznamovala a jelikož pořád vykládala něco o sobě a o tom, že je z Oklahomy, přezdívka pro ni byla jasná. Vůbec jsme si tam každého tak nějak pojmenovaly a pak jsme hned věděly o kom je řeč. :D Nejvýraznějšími osobami byl asi pan Lobster (chlapík, co seděl u večeře vedle nás a jeden večer si dal asi 4 večeře po sobě, jak už vám asi došlo, tak si zrovna objednal lobstera - zaboha si teď nevzpomenu, jak se té příšeře řekne česky a jsem líná to hledat, snad mi bude odpuštěno:-) a jeho přítelkyně slečna Příčesková, která měla vždycky naprosto šílený účes s šílenými doplňky. :D Seděli u stolu se Zpěváčkem Royem - chlapík, co válel karaoke. :-))) Taky jsme strašně často potkávali klučinu a vždycky samotného, tak jsme ho litovaly a začaly mu říkat "kjůtík" - od slova cute. :-)) A poslední den jsme zjistily, že tam je chudák s prarodiči. :D A tak dále, kdybych je tu měla všechny vyjmenovat, jsme tu ještě dlouho. :)

Abych se vrátila k té vířivce, tak Oklahoma se netajila tím, že fakt nemá ráda děti a pokud by nějaké měla a vzala by je s sebou na dovolenou, tak by je šoupla do nějakého dětského klubu, aby je celý den neviděla. :-)) A jelikož na lodi bylo děcek samozřejmě spousta a některé z nich se rozhodly, že nejlepší nápad je vlézt nám do té vířivky, skákat tam, dělat blbosti a cákat kolem sebe, paní Oklahoma nelenila a hned tam udělala pořádek. :D Navíc když zjistila, že jsme s holkama "nannies", tak jim hned vysvětlila, že toto je místo pro dospělé, že my všichni se děckám chceme vyhnout a že pokud chtějí, můžou jít do vedlejší vířivky pro děcka. A nebo pokud chtějí zůstat, tak "no splashing". Ono to takhle vyzní asi drsně, ale ona to tak dobře podala, že ty děcka ji fakt respektovaly a byl klid. :D A přišlo mi to jak ve školce, kdy všechny děcka chtějí jít na procházce za ruku s učitelkou - ony se jí tak vtíraly, až to bylo vtipné. :-))

My jsme pak šly na oběd a když jsme se vrátily, tak Oklahoma byla pryč a děcka samozřejmě cákaly vesele dál. Tak jsme tam šly udělat pořádek s Ráďou, ale asi jsme to pojaly nějak za špatný konec, protože na nás doběhla matka jednoho toho děcka, že co si to jako dovolujeme, že on je jen dítě a že si tím pádem může dělat co chce a jakým právem my mu to jako zakazujeme... Ještě jsme tam seděly s jedním párem, tak to jsme se tak na sebe podívali všichni stylem WTF??? To je prostě ta americká výchova, jsi dítě, můžeš všechno. Chceš zbraň? No problem, dáme ti ji do ruky a klidně jdi vystřílet půlku školy, však jsi jenom dítě a těm se ne neříká... To je úplně směšné! Nakonec tam na ty děcka doběhl i člen posádky, že ať se uklidní, ale to bylo marné, tak jsme to tam ještě chvilku vydržely, ale pak nás to přestalo bavit a šly jsme raději ven. Navíc byl poslední večer, tak jsme se chtěly pořádně připravit na véču, ať nám to sluší. :-)

Já jsem navíc chtěla fotku s Rexem dvojkou. :D Takže jsme se pak na konci fotily - viz fotky výše v tomto článku. A tak vůbec jsem ještě prošla loď a udělala pár fotek pro taťku, protože mi bylo jasné, že se nespokojí s fotkami mě a drinků. :-D Takže i tady něco málo postnu:

Deck 10

Další drink, prosím! :-)

Naše trasa


Casino... :-)


Deck 10


Lobby


Nejlepší drink na pálení žáhy - Piňa Colada! :D


"Náš" barman - Mr. Banana :-))

S Ráďou ... :-)


Poslední večer si Veru vypila svých patnáct drinků a šla zalehnout, načež my s Ráďou jsme si řekly, že si ještě drink dva dáme a zamířily jsme do night clubu. Tam jsme potkaly našeho oblíbeného pana Banána, haha. Tak se s námi dal do řeči, daly jsme si nějaký ten drink a zasmály se chlapíkovi, co seděl na baru převlečený za babu. :D A už bylo docela pozdě, tak že půjdeme spát. No a ne že u výtahu potkáme toho chlapa, resp. teda vlastně ženskou a ještě s kamarádem. A přijel výtah, tak s námi nastoupili a ten kámoš že prý: This is Rebeka with "k". She is Jewish." No já šla do kolen! :D My se tomu smály ještě asi hodinu. 

Čtvrtek 29.8.

Druhý den jsme museli brzo dopoledne opustit kajuty, tak jsme na snídani všichni šli se svými příručními kufry atd. A potkáme chlapa, co má bágl a u toho takovou kabelku - no ne že to byla ta samá kabelka, co měla předchozí noc Rebeka. :D Já se tlemila! A pak jsme ho ještě potkaly po vylodění u pásu, když jsme čekaly na velký kufr - tak jsme se na sebe všichni tak smáli, no prostě prdel největší.

V Miami nás čekala kontrola na imigračním - naštěstí nebyl žádný problém a pustili nás. Takže jsme si vzaly taxíka a jely jsme do hostelu, který jsme měly objednaný. Tam nás čekalo několik překvapení. První nemilé bylo to, že check-in umožňovali až nějak ve tři hodiny odpoledne - podotýkám, že bylo asi půl dvanácté. Trošku to vylepšili poté, co jsme zjistily, že pro sebe budeme mít celý apartment. Takže jsme jim tam nechaly kufry a šly trochu omrknout okolí. Jakože ono když je asi 50 stupňů Celsia, tak se vám nechce nikde moc courat a na pláž jsme taky nemohly, protože představa, že tam táhnu ten 50 librový kufr a někde tam lovím plavky, převlíkám se apod. - nic moc. Tak jsme se šly místo toho najíst, což se pro mě nakonec ukázalo jako ne moc šťastné - platila jsem svojí debitkou a později když jsem kontrolovala účet mě čekalo nemilé zjištění a sice, že mi ten oběd účtovali dvakrát. Tak jsem tam na ně samozřejmě hned vletěla a oni, že to je jejich chyba a že banka to samozřejmě dvakrát účtovat nebude apod. Zatím ta částka totiž byla pořád processing. Samozřejmě to dvakrát účtovali, ale to jsem zase pro změnu vlítla do banky a částku mi připsali na účet zpět. :D Další asi dvě hodiny jsme přečkaly ve Starbucksu - jako fakt jsem si v tu chvíli připadala jak bezdomovec. I když být bezdomovcem na Floridě ještě asi nemusí být tak blbé. :D

Takže ve tři jsme se zase vrátily do hostelu, kde nám předali klíče, ručníky a jelikož ty jejich apartmenty byly o pár ulic dál, naložili nás i s kufry do auta a odvezli. Ještě že tak! Jako musím říct, že bydlení za asi 40 dolarů na noc luxusní. Obývák se třemi rozkládacími gauči a televizí, kuchyň, která sice postrádala většinu nádobí, ale i tak jsme ji využily, ložnice se třemi postelemi, koupelna. Ono jako po tom luxusu na lodi nám to připadalo trochu jako z chudého kraje, ale tak s naším rozpočtem jsme si nemohly moc vybírat. :D Takže jsme se vydaly do místní Jednoty na nákup, haha (ony prý fakt tady ty obchůdky ještě někde existují?!?), koupily si čínské polívky k večeři, bagetku se šunkou k snídani a byly jsme spokojené. :D 

Pátek 30.8.

Druhý den ráno jsme naběhly do autopůjčovny. Jelikož tady v Americe, pokud si chcete půjčit auto a je vám pod 25 let, musíte zaplatit docela vysoké poplatky a holkám už přes pětadvacet je, měla jsem to bez starosti a jen jsem se nechala vozit. :-) Strategicky jsem si sedla dozadu - sedadlo smrti, ne, děkuji, nemám zájem. :D 

První den jsme vyrazily na Key West. Cesta je tam na několik hodin, ale tím, že jsme měly auto, tak jsme se mohly různě zastavit, něco nafotit a tak. Byla to pohodička. A opět. Dojedeme tam, zaparkujeme a že jdeme omrknout pláž. Tak jsme si tam rozhodily ručníky pod jakousi palmu a už tam někdo před námi věci měl. A Ráďa že prý slyšela češtinu, něco ve smyslu: Někdo nám tam zalehl stín! :DDD No a samozřejmě, rozbalily jsme si stanoviště hned vedle dalších Čechů. :D 

Cestou necestou ... :-)


Náš auťák :D


Key West, Florida









AIDS Memorial

Heading back to Miami Beach

Sobota 31.8.

Jelikož auto jsme měly půjčené na dva dny, v sobotu jsme vyrazily omrknout aligátory do Everglades. Cesta byla tak hodinku, takže pohodička, opět jsem si zabrala místo vzadu. :-)) Nejdřív jsme dojely do takového informačního centra, kde jsme pokoupily nějaké ty pohledy a suvenýry a poptaly se co a jak. A nakonec vyrazily na stezku odvahy, kde jsme ty aligátory fakt viděly. :-)) Jakože ono to bylo docela děsivé, mít je tak blízko od sebe, že si na ně pomalu můžete sáhnout, a přitom žádné zábrany, nic. Asi je tam musí dobře krmit. :D








Neděle 1.9.

A to je vše, přátelé. :-)) Teda spíš :-(( Fakt se mi nechtělo domů, ani v nejmenším!! V neděli ráno jsme musely opustit apartmán a vrátit auto, takže já s Ráďou jsme se vydaly do autopůjčovny, zatímco Veru za nás udělala check-out z hostelu a zjistila, v kolik jede autobus na letiště. Měly jsme ještě chvilku času, tak si zašly na menší a hlavně rychlý oběd. Na letišti jsme si udělaly check-in, měly jsme trochu nervy, aby prošel kufr, ale po vypotřebování opalovacích krémů a dalších blbostí se jeho váha smrskla na nějakých 47 liber, takže pohodička. :-) Opět jsem si protrpěla let totálně unavená dorazila domů do Rochelle. 

Naštěstí v pondělí byl Labor Day (svátek práce), takže to pro mě znamenalo relativní volno a mohla jsem se aspoň trochu aklimatizovat. 

Máte můj obdiv, pokud jste dočetli až sem. :-) Doufám, že to čekání na článek za to stálo a také se tímto omlouvám, protože opravdu nestíhám. A příští článek snad dříve, než po měsíci! :-)

4 komentáře:

  1. Super práce, kvalitní chlastací výkon a jako vždy dobrý humor!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky... :-) Inženýre, máš na tom své zásluhy a ještě vlastně Roman, bez kterého by moje zážitky neměly šťávu! :D D

      Vymazat
  2. No....mám takový dojem, že dovolená byla spíš o tom, cojste snědly a vypily než o tom, co jste viděly a nyvštívily, ne?!
    :-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já bych řekla, že to byla příjemná kombinace obojího...: )))

      Vymazat