One week

Jeden týden? Are you serious?!?

Dneska jsem četla někde na internetu článek "Dva měsíce po ničivé bouři Sandy". A vzpomněla jsem si, jak jsem byla právě tou dobou v kontaktu se svou budoucí host rodinou, jaké jsem měla nervy, že se mi neozývají, jestli jsou v pořádku, jestli mají proud... A teď tady sedím a můj stav by se dal nazvat jedním slovem PANIKA. Pořád si píšu nějaké seznamy, co musím udělat, zařídit, dokoupit, ... A tak nějak mám pocit, že nic z toho není hotovo. :D

Jo, odškrtla jsem si jeden bod, a sice kadeřnice. To je taky dost "vtipná" story. Ve zkratce jsem dopadla tak, že jsem od ní vycházela s hlavou jak pomeranč. Dnes mi její výtvor byl sice opraven, ale i tak si na hlavu nenechám dlouhou dobu sáhnout. :D

Zítra máme Silvestr, což pro mě bude něco jako rozlučka s holkama. Já tedy doufám, že se ještě během týdne nebo víkendu uvidíme, ale tohle bude jízda. :) Pokud se tedy konečně domluvíme, kde že toho Silvestra vlastně strávíme! :D

Ve středu jdu k zubařce, pevně věřím, že už bude vše v pořádku. A někdy mezi tím si musím vyřídit mezinárodní řidičák, plnou moc, odhlásit se ze ZP a UP, dokoupit nějaký dárek HD a další věci, bez kterých se prvních pár dnů neobejdu, svázat projekt, okopírovat všechny důležité dokumenty, vyměnit si peníze, ... No ne že by toho bylo málo. :D

Tak já jdu zase něco dělat ... No, spíš si pustit seriál nebo se začíst do knížky, to by mě mohlo přivést na jiné myšlenky. :D