Awesome weekend!

Miluju víkendy. Proč jen není každý den víkend? :-D Ale tak musíme si vydělat penízky na další, pravda... :-)

Už se stalo tak trochu tradicí kafe a donut v Dunkin' Donuts, takže tomu v pátek nemohlo být jinak. Rodina čekala na večeři návštěvu, takže HM vyvařovala jak pro britskou královskou rodinu. :D Nabídla jsem pomoc, takže jsem byla okamžitě zaúkolována, ale ani mi to moc nevadilo. Kauza stlaní je očividně za námi, opět je hrozne milá, za všechno 1000x děkuje a tak. Takže jsem tak nenápadně sondovala, že bych jako vyvenčila čokla trochu dřív, abych mohla co nejrychleji vypadnout. :D Nakonec se povedlo, už kolem sedmé jsem startovala káru. Bohužel začalo zrovna v páteční podvečer dost hustě sněžit a tady asi nemají ponětí, že existuje něco jako zimní pneumatiky. Proč taky, když můžou používat univerzální celoroční, že. Takže jsem jela krokem a i tak se docela klouzala, jsem docela ráda, že jsem z toho vyvázla bez otlučení. :D Ale večer se vydařil a pak jsem se doma ještě mírně přiopila plechovkovým pivem. :D Už se ze mě skoro stával abstinent.

Sobota a první sólo výlet do NYC! Vlak nám vyjížděl v 9 hodin, HM že prý mě hodí, jestli vstane. Nevstala, takže jsem si volala taxík, však si nějak poradím, že. :-)) Na nádraží jsem dokonce frajerka pomáhala nějaké slečně koupit si jízdenku v automatu. :D Na Grand Central jsme s Veru měly sraz ještě s Jančou a Market a celý den se skvěle vydařil. Jediné minus bych viděla v tom, že bylo asi tak minus 1000 stupňů a celkem jsme promrzly. Nejdřív jsme se vydaly na Times Square, prošly se do Central Parku a pak byl v plánu český oběd v Cafe Prague. Jenže! Ze Central Parku jsme vyšly na 5th Avenue a 58th Street a Cafe Prague se nachází na 19th Street. Jak by řekla Verča: 39 bloků je 39 bloků. :D Tak jsme chvíli zvažovaly možnost zapískat na taxi (inspirace seriálem Sex And the City, pravděpodobně :D), ale nakonec si daly asi hodinovou procházku, vyfotily si Public Library a "TU" známou budovu - Flatiron Building - která zezadu vypadá úplně obyčejně. :D Každopádně svíčková byla výborná, po obědě štrůdl, dva svařáčky, no neměly jsme si na co stěžovat. :) Na cestě zpátky jsme se stavily v pubu na pivko ... Vlastně onen pub se nacházel přímo u Empire State, ale když stojíte u ní a nekoukáte na ni zdálky, tak vypadá jako každá jiná budova ve městě. :D

Sem jsem dorazila úplně KO a to jsem měla večer jakože hlídání. Naštěstí starší měla sleepover u kamarádky, takže jsem měla na starost jen tu mladší, které jsem teda uvařila večeři, musela zamávat do kamery na Skypu jejím kamarádům :D a pak si vystačila sama. Já jsem stejně odpadla asi kolem desáté, ani nevím, kdy se vrátili rodiče.

Dneska jsem se teda překonala (jelikož jsem pořád unavená ze soboty) a vyrazila za Veru do Larchmontu, kde jsme strávily 2,5 (ano, opravdu DVĚ A PŮL) hodiny v supermarketu hledáním těch správných potravin, které měla na seznamu. :D Hlavně všechno musí být organic. :D Ale prodavači velmi ochotní, takže jsme nakonec pořídily a prý všechno i správně. :)) Já jsem taky vzala nějaké cereální tyčinky holkám na svačiny, protože tu už nic nebylo a byla jsem pochválena, prý že jim tyhle chutnají, tak aspoň něco. :D Z Larchmontu jsem ještě jela do Pelhamu za Christelle, francouzskou AP z našeho clusteru, daly jsme si mléčný shake a smoothies. V tom podniku jsme byly samy, obsluhoval nás nějaký Japonec a když jsme tam pak seděly u stolečku, tak on sledoval televizi a u toho cvičil na stepperu, vtipné. :D

Večer jsem pak dostala od mladší slečny fortune cookie "Through greater effort and hard work a precious dream comes true." Jako by mi mluvila z duše. :-)

Každopádně velmi vydařený víkend! :) Ten příští se snad do City podívám v neděli, je v plánu nějaký větší sraz au pairs ze školení, dokonce tam máme i jednoho chlapa. :-)) Doufám, že jste měli taky fajn víkend a přikládám nějaké fotky z toho mého:

Central Park

Central Park

Doping :D

Flatiron Building

Jako od maminky :-)

Jedeme dál

Předně bych chtěla říct, že to je občas docela hard time a do práce snů má tato daleko asi jako ... Doplňte si. :D Ale řekla bych, že z toho vyjdu jako silnější osoba a určitě se nehodlám vzdávat. Takže tati, už se Ti nepodaří mě tak snadno rozbrečet, zvykej si na to. :D

Včera jsme tady měli s host matkou takový menší spor ohledně stlaní. Já jsem povinna starat se o děcka, ale jelikož bývalá au pair stlala i postel rodičů a oni si na tento komfort jaksi zvykli, vyžadují ho. OK, já se přes den zrovna nenadřu, když jsou děcka ve škole, a pár minut navíc, které tím strávím, mě taky nezabije. Ale ona včera přišla a že jako jestli jsem ustlala. Říkám, že ano. A ona, ať jí to jdu teda ukázat a že takhle si nepředstavuje ustlanou postel. Wtf? No musela jsem se držet, abych nevybuchla na místě, ale tak nějak snad nakonec pochopila, že tohle opravdu nemám v popisu práce. Pro jistotu jsem jí (vlastně ne já, ale Ráďa - děkuji :-*) dohledala odstavec v pravidlech, kde se jasně píše, že se mám starat výhradně o děti. Nejvíc mě asi dostal fakt, že ona za mnou přišla a nadřazeným, arogantním stylem se mě ptala, jestli jako vůbec vím, jak ustlat postel. Ne, nevím, my v Evropě se totiž přikrýváme listím. Každopádně dneska už snad OK, ani jedna jsme se k tomu už více nevyjadřovaly, i když dusno teda ve vzduchu cítit bylo.

Ale! Abych nebyla jen negativní. O víkendu se doufám poprvé (pokud nepočítám ten výlet na školení) podívám do NYC. Dále doufám, že nám v únoru vyjde víkendový výlet do DC - to záleží na tom, zda se nám podaří sjednotit víkend off, v plánu je zápas NBA a našla jsem i docela levné lístky na NHL. A pokud jsem to správně pochopila, jeden víkend v únoru bude rodina někde pryč - netuším kde, mně se tady totiž jaksi nic neříká :D - takže to vidím na nějaký ten sleepover a party. Už si fakt nutně potřebuju dát pivo! :D Jistý plán říká koupit si paklík, papírový sáček a jít si s tím sednout do Central parku ... romantika, že? :D Ale na to je zatím trochu zima, bohužel... :-))

Každopádně, dál asi budu pokračovat v trochu osobnějším duchu, takže koho to nezajímá, nemusíte čtením ztrácet čas. :-)

Mám nového stálého čtenáře, který si prý už nenechá uniknout ani řádku! :) No to jsem zvědavá, tedy ... :-)) každopádně děkuji! :-)*

A dále přeji dobrou chuť Elišce, která má můj blog jako společnost ke snídani. :-)) Doufám, že mě tentokrát aspoň pochválíš, že se u snídaně nenudíš! :D

Doufám, že se všichni máte skvěle! Posílám pozdravy! :)

První pracovní týden

Všem věrným a nedočkavým čtenářům se omlouvám, nějak jsem neměla ani čas, ani náladu něco psát.

Každopádně, první pracovní týden je téměř za mnou a celkem si i myslím, že jsem ho zvládla. Ačkoliv nad některými věcmi mi tady opravdu zůstává rozum stát. Úplně mě třeba šokuje, jak se tady plýtvá jídlem. Jednou týdně se tady přes internet objedná jídlo, které přivezou. Bylo toho asi 20 tašek, jako fakt šílené... A HM mi ráno říká, že dovezou mléko, tak ať to staré co je v lednici, prostě vyliju, že už se stejně brzo zkazí. To jako vážně? A takhle je to tady se vším, pes má 2x denně čerstvé granule a je úplně jedno, jestli se té misky vůbec nedotkl. Já mu je teda pravidelně zapomínám vyměňovat, takže tady vlastně šetřím, haha. :D

Ve středu jsem šla na kafe s jednou Norkou a třemi Němkami. Bylo to příjemné odreagování, až na to, že všechny jsou tady už víc jak rok, tak na mě koukaly trochu jako na exotickou zvěř, když tu jsem ani ne dva týdny.

A dneska to bylo taky velice vtipné. Vezla jsem tu mladší k zubaři a když jsem čekala v čekárně, tak tam vešla matka s dvěma holkama. Té starší mohlo být tak 16, suverénně došla k té sedačce, vytáhla telefon a položila se jak doma. :D S botama, no stress. Tak na ni čumím a ta matka, ať si okamžitě sedne jako člověk. A ona začala ukňouraným hlasem, že seděla celý den, bla bla ... a u toho seděla na zemi a trucovala! Možná bych to chápala u tříletého děcka, ale toto? :D Pak se na mě ta matka tak podívala a že jako se omlouvá, že mě to musí obtěžovat... :D Tak říkám OK, nic se neděje ... A pak zas cosi začala vyvádět, tak ona na ni: Seriously, shut your mouth! :D No být to moje děcko, tak asi brečím, takhle se mi chtělo smát... Nakonec to dopadlo tak, že ji poslala sednout do auta a jak odcházeli, tak se na mě otočila a že většinou to nebývá tak hrozné ... :D No nevím teda, americká výchova mě zatím moc neoslovuje. :D

A jinak máme před sebou víkend. :-) Dnes snad vyjde kafe s Veru, ještě jsem to teda nekonzultovala s host parents, ale snad by to neměl být problém. Zítra se má zastavit koo (která úspěšně ignoruje mé vzkazy, ve kterých se snažím dopídit, v kolik vlastně hodin) a večer musím hlídat. :-/ Ale přes den snad taky nějaké to kafe vyjde a v neděli snad NYC. V pondělí tady mají státní svátek, tuším, že se jedná o den Martina Luthera Kinga, takže bych teoreticky mohla mít volno, ještě nemám schedule na příští týden, ale HM něco takového naznačovala. A v úterý mě má vzít jedna AP z New Rochelle po okolí, říkala, že mě vyzvedne, zajdeme kouknout po nějakých obchodech a tak, potřebuju si koupit fén. :D

Takže asi tak si tady zatím žiju. Nebudu lhát, pokud by mi teď někdo zamával před obličejem letenkou, hrábnu po ní (pokud si tohle čte můj otec, tak si právě říká asi něco jako: Já jsem to říkal :D), ale jsem u rodiny teprve týden a pevně věřím, že si zvyknu. A nebo si prostě z ročního pobytu udělám třeba půlroční, whatever. :D A pokud tento článek bude někdo tisknout mojí babičce, prosím, vynechte tuhle poslední část, děkuji! :)

Víkend

Dnešek byl zvláštní.

Ráno jsem se probudila, protože holky s HD šly tady do basement hrát ping pong. Velice děkuji. :D Necítila jsem se zrovna nejlépe, říkala jsem si, že se mi rozhodně nechce vystrčit nos z pokoje a jít za nimi. Ležela jsem v posteli a byla jsem mírně řečeno v depresi, říkala jsem si, že chci domů a to hned. Fakt jsem v tu chvíli nechápala, co na té Americe vlastně všichni mají... 

Nakonec jsem z toho všeho zase usnula a probudila mě až někdy po poledni textovka od HM, že jedou pryč nakupovat šaty pro holky na nějakou party a že jestli chci, tak si můžu vzít auto a jet prozkoumat okolí. A k tomu mi na stole nechala 20 dolarů jako pocket money na víkend. Samozřejmě jsem nabídky využila. Přece jen budu v pondělí hozena do vody a nechtěla jsem v tom autě sedět poprvé. Takže jsem vzala adresy, co budu potřebovat v pondělí ráno, uložila je do navigace a projela si všechny možné trasy, školu, zastávky, kde stojí školní autobus atd. atd. Nakonec jsem skončila ve Starbucks s latte a donutem. Já se tu ještě naučím parkovat. :D Bylo tam totiž téměř plno a já to kafe fakt chtěla. :D Ještě jsem měla trošku nervy z vycouvání z příjezdové cesty, po levé straně je taková zídka, kterou bych nerada trefila, ale naštěstí z druhé strany je jen trávník a pro jistotu jsem si stáhla okýnko, abych co nejlépe odhadla tu vzdálenost, takže jsem to bez problémů zvládla. :-)

Pak jsem se vrátila domů ... wow, já jsem vážně napsala domů! :D Rodina se měla vracet kolem páté a já si kolem čtvrté řekla, že jim udělám radost a vyvenčím psa. Hmm, pokus dobrý, ale ten ***** se mě málem pokusil sežrat! Takže nic. Textovala jsem HM, že jsem teda v pořádku navrácena z řízení a že jsem chtěla vyvenčit psa, ale pokusil se mě sníst. :-D Tak mi pak vysvětlovali, že ho mám ignorovat, když je v pelechu, že nemá rád, když je vyrušován, a je pak agresivní. Jak jen si milostpán přeje. :D Jinak když se vrátili, tak mi Sari textovala zpátky. Tak mi bylo blbé jí psát, když jsme ve stejném baráku, tak jsem vylezla z nory. :D Nalila mi kafe a ukazovala šaty, co si holky koupily, fakt nádherné. :-) Chvíli jsme si povídaly a všichni mi hlásili, že se jim věci z Manufaktury líbí a krásně voní. Já se pak ptala, jestli můžu řídit do vedlejšího města, protože jsem byla domluvená s holkama na kafe. Tak mi bylo řečeno: Sure, it is your car! Tak fajn. :D 

Jako na to, že to byl první den řízení tady, tak jsem se docela najezdila. Navíc už byla tma a já v cizím městě, díky bohu za gps! I tak jsem blbě odbočila a musela si objet blok. :D Ale kafe bylo fajn, potřebovala jsem na chvíli vypadnout. Snad zase něco brzy spácháme! :) Když jsem jen tak mrkla na mobil, tak jsem měla 2 zmeškané hovory a zprávu, že jestli jsem v pořádku, kde jsem a tak. Tak jsem odepsala a prý se jen chtěla ujistit, to bylo milé. :) Pak jsem holky vysadila u nich doma a jela domů. Snesla se pěkně hnusná mlha, takže nic moc, dokonce jsem přejela náš barák a musela se otáčet. :D Nesnáším hlášku "recalculating"! :D

Zítra odpoledne by mě HM měla vzít do nějakého mallu, abych věděla, kde se tady dá nakupovat a tak. Jsem zvědavá docela, já na ty nákupy moc nejsem. :-)

Děkuji všem čtenářům a obzvlášť děkuji těm, co mi nechali komentáře, je skvělé mít takovou podporu! 

Once again, thank you, guys!

Update

Tak dnešek byl příjemný den! Byly jsme s HM v mall ve White Plains, ukazovala mi jak se dostat do dalších obchoďáků a tak. Daly jsme si tam něco jako rozchod na dvě hodinky, tak jsem si prošla různé obchody a ulovila ve Victoria's Secret dvě úžasné podprsenky, každá za 16 dolarů v akci! Původně stála jedna 50 dolarů, což si myslím, že je hodně dobrý deal. HM mi ještě předtím dala 20 dolarů, ať si zajdu na oběd, tak jsem si dala turkey sandwich. A když jsme se pak zase sešly, tak pro mě měla tašku taky z Victoria's Secret, koupila mi sprchový gel a body butter, obojí nádherně voní a jak jsem zjistila, celkově to stálo přes 30 dolarů. Jako mazec, je na mě hrozně hodná. :-) Tak jsem zvědavá na zítřejší první pracovní den, držte mi palce prosím! :-)

První dny u mé host family

Asi jen stručně, už je docela pozdě a já jsem fakt KO ...

Takže. Přijela jsem včera, host dad mě vyzvednul v hotelu něco po třetí hodině odpolední, takže super. Jak na mě čekal v lobby, tak psal nějaké maily, takže já jsem vůbec nevěděla, jestli je to on, když se ke mně nehlásil, funny. :D Ale po cestě mi pořád něco vypravoval (jeli jsme po mostě George Washingtona a měli nádherný výhled na NYC), zdá se, že je celkem v pohodě. Tady jsem se potkala se současnou, vlastně teď už bývalou, AP, oběma holkama i host mom. Všichni se zdají být super. Byli jsme na večeři, dala jsem si nějaký kuřecí steak se salátem. A dneska jsem strávila celý den s Ivčou v podstatě jí za zadkem, abych viděla, co mě od pondělka čeká. Není toho zase tolik, ale chvílema mě přepadá panika, jak sakra tohle zvládnu.

Do toho jsem měla kolem poledne jízdy s instruktorem z autoškoly. Jako nechápu, ty pedály mají strašně citlivé a jednou se mi dokonce podařilo dupnout (levou nohou!) na brzdu v domnění, že je to spojka. :D Haha, instruktor si to málem plachtil předním sklem. Jako hodně mě pobavil, když mi vysvětloval, že musím dávat směrovky, když např. odjíždím od krajnice - promiňte, pane instruktore, já jsem totiž úplně blbá a v Česku prodávají řidičáky v supermarketu. Každopádně jsem ráda, že jsem si ten automat mohla takhle vyzkoušet, i když to HM stálo 75 dolarů. :D

Tento víkend mám off. Prý můžu dělat cokoliv chci a jít/jet kamkoliv chci. A ještě HM říkala, že by mě vzala tady po okolí ukázat např. kde se dá nakupovat a tak. Můj plán je se pořádně vyspat, vybalit si kufry, protože k tomu jsem se fakt ještě nedostala, a pravděpodobně vezmu auto a projedu se kolem, abych si na něj zvykla před tím, než do něj v pondělí sednu naostro a budu muset rozvézt holky. Naštěstí mám v autě GPS, jinak bych byla úplně v pasti. Taky jsem dostala BlackBerry, o účet, pokud jsem to správně pochopila, se starat nemusím, a kreditní kartu, kterou mám platit benzín do auta a případně nějaké nákupy, když doma něco dojde.

Jinak se tady ale zatím cítím divně. Spíš jak na návštěvě. Tak uvidíme, snad to přejde. :-) Mějte se krásně!

Orientation

Tak jsme konečně tady v Americe! Jako ... zatím se rozkoukávám a je to fakt crazy world. Let byl šílený, skoro vůbec to neutíkalo a neusnula jsem snad ani na vteřinu, prostě hrůza. Navíc mi klasicky zalehly uši, takže chlapík na imigračním si o mně asi musel myslet, že jsem negramotná, když jsme se pořád doptávala, co po mně jako chce. :D Ale pustil mě sem, má štěstí! A to jsme skoro nestihly první letadlo. Sedíme si tak s holkama v Praze na vínku a najednou nás začli vyvolávat, ať se laskavě dostavíme ke gatu. :D

Na pokoji jsme překvapivě jen 2, takže se žádná přistýlka nekoná. :) Jsem tady s Francouzkou jménem Julia a pokoj máme v 17. patře s krásným výhledem na NJ. Včera se zdála taková nemluvná, ale to bylo asi tou únavou z dlouhého letu, ani já jsem nebyla zrovna fresh, takže dneska už je to mnohem lepší, docela jsme si dobře popovídaly. :) Jinak tady jsou ale některé holky fakt divné. Docela často se setkám s tím, že když vyslovím jméno naší malé země, odpověď zní: WHERE is THAT?!? Ok, chápu u holek z JAR, ale aby to nevěděla Polka? A Němky jsou kapitola sama o sobě. :D

A školení je jedním slovem NUDA. Dneska to alespoň bylo zpestřené výletem do NYC. Sice budu bydlet fakt hodně blízko, ale neodolala jsem první možnosti toto město vidět. Amazing! Těším se, až to tam poznám více.

To jen tak zběžně, co se děje. Jsem unavená a jelikož tu právě máme nějakých 23 hodin, je čas jít spát. :-)

Dobrou noc (nebo ráno? :-)

Poslední příspěvek z ČR

Asi na většině APs blogů se najde příspěvek tohoto ražení. I na mě došlo. :D

Dokonce už mám i sbaleno. Nebo teda doufám! Protože jak blbá pořád ten kufr vážím a teď se tedy váha ustálila na 22,8 kg. Budu jí tedy muset věřit, protože při pohledu na poplatky za nadváhu se mi protočily panenky. :D Malý kufr váží nějakých 9 kg, povoleno je tuším 8. Takže doufám, že ho nebudou vážit! Protože to tam ještě nemám noťas. Ale zase si říkám, že ten případně vezmu do ruky, protože pokud vím, tašku s laptopem je povoleno mít extra. Jenže se mi fakt nechce tahat s kufrem, kabelkou a ještě notebookem v tašce, jednodušší mi přijde ho v obalu strčit do kufru. :D

I tak jsem musela učinit jisté oběti. Z velkého kufru postupně putoval šampon s kondicionérem (beru si pouze mini lahvičky v malém kufru), deštník a pyžamo. :D Protože jsem samozřejmě zapomněla přibalit české sladkosti, takže, jak podotkla Eliška, budu spát nahá a vlasy si budu mýt v dešťové vodě, ale hlavně, že vezu sušenky a bonbony. :D A vyřadila jsem dvě Studentské pečeti, protože to má skoro půl kila, jako mazec. :D

Ráno jsme s holkama provedly online check-in. Čekala jsem nějaké složitosti, ale je to úplně easy a je super, že budeme sedět vedle sebe. :-) Boarding pass máme vytisknutý, takže snad jsme nikde neudělaly chybu. :D

Celý víkend v podstatě probíhal v duchu loučení. Asi to nejhorší na psychiku bylo dneska s babičkou, protože slyšet před odjezdem něco jako, ať jí za rok zajdu alespoň zapálit svíčku na hřbitov ... No, to raději moc rozebírat nebudu. A někdy po druhé hodině ranní vyrazíme s rodičovstvem a sestrou na letiště do Prahy. Doufám, že na dálnici nebudou žádné nehody nebo tak.

Tak tedy já se loučím a další příspěvek už bude (snad) ze Spojených států!