Velikonoce tak trochu jinak

Vlastně mi ani nepřijde, že probíhají nějaké Velikonoce. Tady u nás v rodině se to neřeší, jsou to Židi, a já tyto svátky zrovna moc neprožívám, nechybí mi ani malovaná vajíčka, ani beran. Možná tak párky v těstě od babičky, to jooo, ty bych si dala... :-))

Jak už jsem zmínila, jsem v židovské rodině, takže tento týden tady proběhl tzv. Passover. Upřímně nemám tušení, jak se tomuto svátku říká v češtině, koho to zajímá, nechť použije google. :-) V reálu to znamená, že se nesmí jíst chleba a nic, co obsahuje grain. Takže když jsem se minulou neděli vrátila z DC, většina kuchyně byla jinak. :D Měli jsme speciální cereálie, místo chleba nějaké krekry etc. Nic moc teda a myslím, že utrpení končí až zítra večer. :D Děti měly celý týden prázdniny, ale tak dalo se to, sem tam chtěly někam zavézt a tak, ve čtvrtek tady do tří do rána hrály monopoly, aspoň byl druhý den klid, když vstávaly odpoledne. :D

Tento týden nám přiletěla na návštěvu Kristýnka z Cali, takže jsme měly v sobotu sraz v city. Bylo naprosto úžasné počasí, teplo, sluníčko. Takže jsme se prošly po Wall Street, nemohla chybět fotka s býkem, osahaly jsme ho řádně, snad nám teda přinese štěstí! :D

Wall Street Bull

Potom jsme se vydaly směrem k Brooklyn Bridge, po cestě ulovily pivko v krámku, kde nám ochotný prodavač asi 3x zdůraznil, že tu plechovku opravdu za žádnou cenu nesmíme vytáhnout z papírového pytlíku. :D Ach, ta americká prohibice... 

Brooklyn Bridge

Brooklyn Bridge

Brooklyn Bridge

Po procházce po mostě jsme měly sraz s Míšou Koženou v Cafe Prague na oběd, zase jsme potkaly pár Čechů, je to úplně super pozorovat ty lidi, jak se uprostřed Manhattanu cpou knedlíkama, až se jim dělají boule za ušima. :-)) Ne že bychom na tom byly jinak. :D Ale jako točená Plzeň neměla chybu! :-))

Po obědě jsme se vydaly směr Top of The Rock. Sice se tam docela dlouho čeká, ale stálo to za to. Výtah vás vyveze do 66. patra (za několik vteřin - dost šílené :D) a máte výhled na celé NYC. 

Central Park

Statue of Liberty

Já pak bohužel musela spěchat na vlak, kvůli debilnímu babysittingu, který zahrnoval ohřát večeři. :D Ale holt jsem musela být v baráku. Holky šly ještě na večeři a pivko, ale večer jsme pak daly konferenční skype hovor. :-)

V neděli, tedy dnes, jsem měla v plánu sraz s Jančí ve White Plains. Samozřejmě jsme to zase zabíjely celé odpoledne, sranda nehorázná. Najíst jsme se šly do Cheesecake Factory. Už tam nikdy ani nevlezu, úplně jsem cítila, jak se mi zvedá hladina cukru! :D 

Pak jsme vlezly do knihkupectví, kde uprostřed je Starbucks a můžete si tam vzít jakoukoli knihu/časopis a prostě si v klidu číst u kafe. To by v Česku asi nikdy nefungovalo. :D Tak jsme si nabraly nějaké Cosmopolitany, daly si zelený čaj (detox po tom Cheesecake, haha:D) a dozvěděly se něco o tom, jak člověk musí manipulovat s mužským přirozením. :D Fakt jako, chtěla bych poznat člověka, co ty články píše.

Na závěr dne jsme šly do kina na film The Call s Hally Berry. Jako mazec, čekala jsem sice asi větší psycho, ale i tak jsem jednou dost zařvala při jedné lekací scéně a vůbec jsme tam z toho měly docela prdel, lidi kolem nás nás museli milovat. :D Ale úplně se mi líbilo, jak všichni měli stejné reakce, takové ty povzdechy, když se tam odehrálo něco, co se nám nelíbilo etc. :D A pak cesta k autu v podzemní garáži byla taky zážitek, divím se, že jsem neutíkala. :D

Srandičky :))

Každopádně to byl zase jeden z těch povedených víkendů. :-) Jsem na jednu stranu docela ráda, že teď nejsem v Česku, když slyším/vidím, jaké tam panuje počasí... Fuj, nesnáším sníh. Nám i hafan zapadl - takové foto mi dneska přišlo od rodičů. :-)

Těžký život au pair

Tento týden psala na FB skupinu slečna, která přiletěla sem do Států a během prvního týdne zjistila, že to není nic pro ni a prostě to psychicky nezvládla, tak se rozhodla letět domů. Docela dost jsem nad tím uvažovala, tak jsem se rozhodla reagovat...

Chci jen říct všem, kteří čtou můj blog a třeba také zvažují zkusit žít v cizině jako au pair... Není to procházka růžovou zahradou. A musíte s tím počítat. Budu teď trošku mluvit z vlastní zkušenosti a neříkám, že to tak má každá, ale ... Přijedete na školení a všechno je super, všude jsou další holky, které jsou s vámi na stejné lodi, je to zábava. Pak přijde čtvrtek, kdy se rozjíždíte k rodinám a najednou si uvědomíte, že jste na to úplně sami, že si s tím musíte poradit a nikdo nestojí za vámi, aby vám takzvaně kryl záda.

Bude to za týden čtvrt roku, co jsem sedla do letadla a začala si žít svůj "americký sen". První týden, možná i víc, jsem to taky chtěla vzdát. Pořád jsem si jen opakovala, co mě to krávu napadlo, jestli by mi nebylo lépe doma u maminky. :-)) Upřímně? Nebylo. Je to škola života, spoustu věcí si uvědomíte. Poznáte nové lidi, jinou zemi, kulturu, procestujete zase jiný kus světa. Nebudu lhát, kdyby mi někdo první týden, dva zamával před obličejem letenkou, hrábnu po ní a valím dom. :-)) Ne, kecám ... hrdost by mi to nedovolila, už slyším svého tatínka: Já jsem to říkal! :D Pořád to není práce snů, co si budeme povídat, štve mě bydlet v baráku s cizíma lidma, nemít tu "svobodu" - přesto, že jim je úplně jedno, co dělám ve svém volném čase. V tomhle jsem měla štěstí, auto taky můžu používat kdy chci, nemusím se ani ptát a benzín mi platí. Na druhou stranu se musím starat o toho jejich dementního psa. Všechno má svá pro i proti, ale ... vzdávat se po týdnu? Když jste tomu tolik obětovali... Ono se to nezdá, ale dá docela práci dát dohromady všechny papíry, které potřebujete k registraci u agentury, a to nemluvím o vynaložených financích.

A jak říká jeden známý citát, za dvacet let se ohlédnete a budete mnohem více litovat věcí, k jejichž uskutečnění jste nenašli odvahu, než těch, které jste udělali.

A mimochodem, rodino a přátelé mí drazí ... pořád čekám, kdo mi jako první oznámí, že bookuje letenku a letí mě navštívit? :-))

Washington, DC

Víkend byl naprosto úžasný! Škoda, že ty návraty do reality jsou tak těžké...

Vyjížděli jsme v sobotu ráno ve čtvrt na osm z White Plains. Měla jsem trošku stres, jestli budeme mít odvoz (WP je cca 20 minut autem odtud), ale nakonec jsme to s Veru vyřešily tak, že moje host rodina nás vezla tam a její zajistila odvoz zpátky, resp. dala nám peníze na taxi. Lenost nade vše. :D

Cesta trvala docela dlouho, ještě jsme cestou nabírali další au pairs v NYC na Penn Station a Port Authority a po cestě se dostali do traffic, ale nakonec jsme dorazili. A docela to utíkalo, v sobotu jsme ještě všichni byli plní elánu, takže byla sranda. :-) No, spíš nehorázná prdel. :D Jeli s námi i dva kluci, jeden z nich Polák, který měl v obličeji ruské rysy, tak jsme ho přejmenovaly na Klička (ten ukrajinský boxer). :D Měly jsme z něj prdel celý zájezd a nejlepší zjištění na závěr bylo, že nám celou dobu rozuměl. :D Chudák, ale vzal to sportovně.

První zastávkou byla stanice Union Station, kde jsme si hned v českém stylu daly pivečko. :D A pak začala odpolední tour, nejdřív se jelo směr National Wordl War II. Memorial, Vietnam Veterans Memorial, Lincoln Memorial, Washington Monument, White House, Capitol, Jefferson Memorial, ... (Blíž Capitolu jsme se ocitli tedy až v neděli odpoledne a Jefferson Memorial jsme viděli jen z autobusu - škoda.)

Union Station a pivečko :-)

Na různých místech jsem si více či méně uvědomovala, jak je úžasné tam stát a vidět všechny tyto památky na vlastní oči. Vybavila jsem si, jak jsme se o většině z nich učili ve škole, jak jsem se k maturitě učila o americkém government a najednou tam člověk stojí a ... v podstatě ani nemá moc čas si to uvědomit, protože za pár (desítek) minut je někde sraz a fičí se dál. :D Taky se mi líbilo stát na místě, kde měl speech Forrest Gump (miluju ten film!) a pak skočil do té vody, kde se shledal s Jenny. :-)

National World War II. Memorial

Washington Monument

Lincoln Memorial

White House

The Capitol

The Capitol

Na hotel jsme dojeli kolem sedmé hodiny, všichni úplně mrtví. Naším hlavním cílem bylo jídlo, daly jsme si všechny pořádný kus hovězího steaku, mashed potatoes, osmaženou cibulku, pivečko ... Dokonalost. :-))

Z původního plánu s názvem party sešlo, fakt jsme byly mrtvé, takže jsme v CVS ulovily paklík pivek a daly jsme si na hotelovém pokoji - jen já, Ráďa a Veru, Janča vytuhla. :D A zrovna když my ostatní jsme si řekly dobrou noc, tak se probudila a chytla druhý dech. :D Nutno říct, že mně se taky spát nechtělo a dopadlo to tak, že jsme chytaly záchvaty smíchu - ani nevím, čemu jsme se smály, asi tomu nedobrovolnému grupáči čtyř holek v pouhých dvou postelích. :D A nakonec jsme hrály slovní fotbal. :D 

Naše lože :D

V neděli už nebylo tak hezké počasí, ale pořád se to dalo. Snídani jsme si daly v IHOPu - mají naprosto dokonalé palačinky, jen jsem se přesladila asi tak na 100 let dopředu. :D Pak už jsme museli zase do autobusu, který nás vezl kolem Pentagonu na Arlington National Cemetery - hřbitov. Opravdu nechápu, proč jsme měli na hřbitově rozchod dvě hodiny, když u různých jiných zajímavějších míst, monumentů etc. jsme museli počítat minuty. Každopádně jsme viděli střídání stráží u hrobky neznámého vojáka, což mě (a myslím, že jsem zdaleka nebyla sama) docela zklamalo. 

Ze hřbitova nás autobus odvezl do centra DC, kde jsme měli čas asi 3 hodiny a možnost navštívit některé z muzeí. Bohužel jsme to s holkama nestihly, jelikož jsme chtěly nakoupit nějaké suvenýry a najíst se před dlouhou cestou zpátky do NY. Nějakým způsobem jsme došly až do Chinatown a jídlo bylo moc dobré, po cestě zpátky jsme si daly Frozen Yogurt a Veru viděla budovu FBI, tak byla spokojená. :-)

Sečteno podrženo, výlet stál rozhodně za to, myslím, že jsme si prodloužily život tak asi o deset let, pořád byly nějaké srandičky a vtípky. A Washington, DC je město které určitě za návštěvu stojí! 

V April plánujeme navštívit Niagara Falls, takže už se moc těším, doufám, že všechno vyjde tak jak má. Následující víkend přiletí Týnka z Cali, takže je v plánu prohlídka NYC, už se moc těším. Sice ještě nevím, jak to budu mít s prací v sobotu večer, ale nějak se to zařídí. :-) Takže se ozvu zase po víkendu.

Take care. 

:-)

Co je nového

Takže co je nového, pár věcí by se našlo.

Minulou sobotu jsem byla v kině na Safe Haven. Nám se to moc líbilo, nevím, jestli jsem vůbec někdy brečela v kině ... takže tohle bylo další americké poprvé. :)) V Česku to začnou dávat tuším někdy v dubnu, takže vřele doporučuju všem. V neděli jsme měli opět školu v city, ale ani napodruhé jsem Harlemu zrovna nepřišla na chuť. Možná to bylo ještě horší, než poprvé. :D Každopádně projekt jsem nějak odprezentovala, stejně to každému bylo asi jedno, jak to vypadá, takže teď ještě výlet a kredity jsou doma. Ale některé holčiny si na tom daly dost záležet, jedna dokonce upekla dort a teda vypadal jak od profesionálky. :-) Můj projekt (pokud se tomu tak dá říkat) skončil hned po prezentaci v koši, kam s ním taky jinam. :D

V týdnu Ráďa narazila na dovolenou snů, takže všichni doufáme, že nám to vyjde. :-)

Jedná se o cruise, takže se mi na tom líbí, že bychom poznali víc míst najednou (Miami, Bahamy, Panenské ostrovy, Puerto Rico, ...). Celé to vychází na zhruba 900 dolarů, což mi přijde jako velmi slušná cena. Tedy, pokud neberu v potaz, že na to musíme ušetřit z té naší almužny. :D 

V týdnu jsem tady oslňovala svým kuchařským umem. Jeden den jsem jim místo těch hnusných kupovaných chicken nuggets udělala normální řízky z čerstvého masa, jen jsem to obalila v nějaké místní strouhance s bylinkama. Ti z toho byli totálně v pasti, pořád jsem jen slyšela: "Oh my god, it is so good...". 

Tak jsem se rozhodla, že zkusím i něco upéct. V supermarketu jsem sehnala listové těsto, takže štrůdl a taky všem chutnal. Byl pryč během pár chvil, připadala jsem si trochu jak v rodině sarančat. :D 

Ale vyválet těsto, to byl trochu mazec, ale tak jsem z Česka, nějak jsem si poradila:

:D

Tento víkend tady všichni žili oslavami dne svatého Patrika. Jelikož příští víkend jedeme do DC, tak jsem si řekla, že tento udělám trochu "šetřící" a do city nepojedu, i když tam byla parade a vůbec to tam asi dost žilo. :-) No, stejně jsem utratila nehorázné prachy, že. :D V sobotu jsme měli meeting s koo, tak jsme tam vyrazily s Verčou, i když se jednalo "jen" o posezení u kafe. Taky že se nás tam sešlo jen pár. Odpoledne jsem pak chvíli spala, protože jsem byla totálně KO a večer jsme si šly sednout do baru. Já teda pouze k nealko pivu, protože jsem řídila, Veru k "pár" dvojkám vína a na jednu ji dokonce pozvala barmanka, zajímalo by mě, čím si to vysloužila. :D 

Plán na neděli jsem tak nějak ani neměla, nakonec jsem odpoledne sešla s Míšou (další Češka, já si tu angličtinu snad nezlepším :D) a Marinou z Moldavska. Jely jsme do mallu do Yonkers, já teda na ty nákupy moc nejsem, ale Marina nemohla projít kolem jediného kousku oblečení nebo bot, aby si na to aspoň nesáhla. :D Tak jsme to s Míšou nakonec nevydržely a šly si sednout do kavárny, kde jsme na ni počkaly. :D  A paradoxně jsem to nakonec byla já, kdo si odnesl úlovek v podobě kalhot. 

Pak jsme měly hlad, tak že se najíme někde tam, ale všude bylo narváno, tak jsme se vydaly na cestu zpátky směr Rochelle. Objevily jsme nějakou pizzerku a myslím, že to byla dobrá volba. Dlouho jsem se tak nepobavila. : )) Nejdřív jsme se cosi bavili o jídle a Marina řekla něco jako: conopidă - když to vysloví, zní to jako konopí. A Míša: Marihuana? Marina: Did you just say marihuana?! No nakonec jsme se dopídily, že to slovo v jejich jazyce znamená cauliflower. :D Neboli česky květák. 

Daly jsme se do řeči s číšníkem a jelikož jsme byli jediní hosté, tak jsme si docela pokecali. Dostalo se nám dokonce vyznamenání, že jsme za celý den jeho nejlepší stůl, máme s ním fotku a stali jsme se přáteli na facebooku, takže je to potvrzené, haha. :D

Takže tolik k tomu, co se děje. Máme pondělí ráno, takže je potřeba jít zase něco dělat. :-) 

Jo, ještě co se mi stalo dnes... Asi zatím největší šok tady...

Nejdříve vezu starší do školy a hned potom mladší na bus stop. A jedeme už jen s tou mladší a najednou jsem koutkem oka zahlídla, jak se na nás něco zprava řítí. Já na hlavní, on tam debil měl STOPKU. Povedlo se mi nějakým zázrakem zareagovat, že jsem strhla volant doleva a vyhnuli jsme se na centimetry, ale nechci si radši ani domýšlet, co by se stalo, kdyby to do nás fakt napálil nebo kdyby za mnou v levém pruhu něco jelo... Ani jsem ho v tom šoku nestihla vytroubit. Američtí řidiči, to je fakt banda idiotů, u nás by polovina z nich ani řidičák nedostala. 

Takže tak. Doufám, že se všichni máte dobře a já se ozvu nejspíš po tom Washingtonu příští víkend. :-)

Sněhová bouře # 2 :D

Tento týden je tak nějak celý na přes držku. :D Začalo to v neděli tím ujetým vlakem a od pondělí mě nějak všechno štve, mám asi krizi. Ještě, že už je pátek.

Přehnala se nám tady Nemova kámoška. :D Ráno kolem půl šesté jsem zaslechla zvonit telefon, takže když jsem asi o 45 minut později vstávala a šla do kuchyně, úplně s jistotou jsem hledala nějaký vzkaz. Samozřejmě, že tam byl. Mladší zrušili školu úplně, té starší začínala o dvě hoďky později (nakonec až o tři). Pak že jsou Amíci tak blbí, když skoro nechodí do školy. Jsem zvědavá, jestli jim v létě zruší školu, protože je moc teplo. :D Takže jsem si šla zase lehnout. :D Pak jsem byla donucena v tom šíleném počasí jít venčit toho debila, takže jsem byla totálně zmrzlá.

Starší získala nějakou závislost na Dunkin' Donuts, takže mě prosila, jestli bychom tam ráno nesjely ještě než ji odvezu do školy. Tento týden už podruhé, prý bychom z toho měly udělat tradici. :D Tak jsem ulovila kafe i pro sebe. Probíhalo to asi takto, já: "Medium latte with sugar, please..." Obsluha: "Where r u from?" :D Takže ten svůj přízvuk prostě nezapřu, ach jo. :D Ale docela mě baví, jak se každý po slovech Czech Republic zatváří, jak je to cool a super, a většina stejně nemá páru, o čem to jako sakra mluvím. :D

Mladší teda byla celý den doma, ale bylo to úplně v pohodě. Nejdřív si cosi dělala v pokojíku a v poledne došla, že jestli jí neudělám něco k obědu... Tak jsme si povídaly, docela jsme se i pobavily, pohodička. Odpoledne jí přišla nějaká kámoška, tak jsem jim akorát udělala čaj a pak že jestli je nezavezu kousek, že chcou bobovat nebo něco na ten způsob, měly jakousi lopatu. :D To jste nezažili, já je vezla do vedlejší ulice autem! :D A za půl hoďky volala, že jako jestli je zas nezavezu domů. :D 

Tento týden jsem poprvé za tu dobu, co jsem tady, skypovala se svojí babičkou. :-) A bylo to super, i když samozřejmě úvodem bylo pár slz, ale výhružky zabraly a pak už si dala říct a radši se na mě smála. :D Zato moje maminka šla místo pokecu se mnou mýt schody, je vidět, jak jim chybím. :D

Jinak ten sníh tady už relativně taje, cesty jsou úplně suché, takže jezdit se dá. Dnes jsme byly na kafe (Veru říkala, že tam byla v týdnu sama a chlapík se jí ptal, kde má kamarádku, jsme už tam štamgastky:D) a samozřejmě to vzaly přes obchod pro pivko, takže už si pěkně dávám. :D Musím se nějak udržovat ve formě, pak přijedu domů a položí mě to. :D No a zítra bychom rády do kina na Safe Haven, tak snad to klapne. Původně jsme sice měly jet s Jančou do city navštívit památník obětem 11. září, ale jelikož je jednak v neděli škola a dvě cesty do města za jeden víkend by mě asi zruinovaly a jednak je zima, tak to přesuneme na jindy. 

Co se týče školy, musím ještě dodělat ten závěrečný projekt. Už jsem cosi sepsala, má to být na cca 500 slov, ale teda to lepení memorialu mě vůbec nebaví. Ale udělám jen nějaké kabelkové vydání, stejně to bude vypadat, jak kdyby to vyráběl retard, já nejsem zrovna creative. Teda jak v čem. :D Ale výtvarka pro mě vždycky byla synonymem mučení. :D

Takže tak nějak si tu žiju. Zase se ozvu! :-) 

A tetko, nějak už dlouho nepřišel mail. Piš piš, co nového u vás doma. :-)

2 months down, 10 more to go!

Dva měsíce za mnou, začínám odpočítávat ten třetí. :-)) Pokud bych to měla shrnout, nemám se tu špatně, s holkama vycházíme, s rodiči relativně taky, našla jsem si tu přátele, poznávám spoustu nových věcí a  míst, zlepšuju se v angličtině ... Ale už se docela těším, až začnu zase žít ten SVŮJ normální život. :D Upřímně nechápu a hlavně obdivuju holky, co se rozhodnou prodloužit. Dělat tu práci tak dlouho, pravděpodobně si jdu najít nějakou hezkou větev. 

Co mě tady tak nějak drží naživu, jsou víkendy. V pátek jsme měly s holkama naplánované, že půjdeme na párty do klubu. Nakonec to dopadlo trošku jinak, nešly jsme do klubu, ale do baru, ale zas až tak nám to nevadilo, protože jsme se výborně pobavily, pouštěly si české písničky, pokecaly s pár Američanama... Dokonce se mi povedl první american joke, kdy on měl hroznou srandu z našeho přízvuku etc. a pak na nás: You know sarcasm, right? A já jsem mu to pak úplně stejným způsobem vrátila, že nechápal. Akorát já si zaboha nemůžu vzpomenout, o čem jsme se bavili, to je docela škoda, takhle to vůbec nevyzní tak vtipně, jak to ve skutečnosti bylo. :D Bar zavíral kolem čtvrté ranní, takže jsme se pak šly najíst a pěkně si na mrazu počkaly na to, než otevřou Grand Central, abychom chytly vlak o půl šesté. Ráďa přespávala u mě, takže po příjezdu jsme byly akorát schopné roztáhnout gauč a hned jsme padly za vlast. 

V sobotu jsme se k nějaké činnosti dokopaly až odpoledne. :D Jelikož jsme byly hladové, tak jsme zamířily do Applebee's na výborné jídlo a pak na kafčo do Starbucks. Taková pohodička. Čekaly jsme na Veru, které HM přidělila hlídání, jestli bude mít volno a nakonec jo, takže jsme ji jely vyzvednout a zakotvily jsme v Dunkinu, klasika. :D Opět jsme si jely svůj styl, pouštěly si na telefonu zhuleného komára a slečna u vedlejšího stolu dostala šílený záchvat smíchu a že prý ať to už prosím nepouštíme, že tam má nějakou práci, kterou musí udělat.. :D Jako zkuste se u toho nesmát: http://www.youtube.com/watch?v=rcp5i22g9ls :D

A v neděli nás čekala škola. Ráno jsme vyrážely vlakem o půl deváté do Harlemu. To je teda čtvrť, člověk aby se tam skoro bál. Asi to nebyl jen náš pocit, protože než nás pustili dovnitř do budovy, musely jsme projít rámem, zkontrolovali nám tašky atd. Ale škola byla super, docela mě to bavilo. Nejdřív jsme ve dvojicích měli dělat prezentaci o různých památkách, monumentech, memorialech etc. ve Washingtonu, DC - my jsme si vybraly White House, pak jsme měli hodinu pauzu na oběd, takže opět Applebee's, daly jsme si těstoviny s krevetama, a odpoledne jsme koukali na film The American President. Akorát do příště musíme udělat 3D projekt, to jsem zvědavá, jak to jako budu vyrábět. 

Dosud vše OK, ale ta cesta domů! :D Já měla být doma něco kolem čtvrt na sedm a o půl sedmé vyzvedávat mladší u autobusu, protože měla nějakou akci ve škole. Jenže my v Harlemu sedly do špatného vlaku. :D Z jednoho nástupiště jely dva vlaky, jeden asi o tři minuty dřív. A my samozřejmě sedly do toho nesprávného, což jsme ale bohužel zjistily až když přišla průvodčí. Naštěstí nám alespoň vytiskla nový ticket, takže jsme nemusely nic doplácet. Vlak, ve kterém jsme byly, stavěl až v Greenwich a spoj zpátky nám ujel o pár minut, takže jsme tam čekaly skoro hodinu na další. Mezitím já psala HM, ta nejdřív nasraná, protože oni měli taky nějakou akci zas někde úplně jinde... :D Nakonec se to vyřešilo, já se dostala domů někdy kolem 7:45 a ten autobus, co jím měla přijet mladší, měl zpoždění a přijel až v 8. Tak přeci jen se na mě obrátilo štěstí. 

Víkend to byl náročný, jsem úplně KO. Ten příští je v neděli zase škola, ale v sobotu hodlám jen odpočívat, tak jsem zvědavá, jak to dopadne. :D