"Měníme rok, měníme sny, měníme touhy, měníme názory, měníme požadavky na výkupné, měníme partnerky, měníme auta, měníme zásobníky, ale nikdy neměníme své kamarády!" Al Capone

pátek 18. ledna 2013

První pracovní týden

Všem věrným a nedočkavým čtenářům se omlouvám, nějak jsem neměla ani čas, ani náladu něco psát.

Každopádně, první pracovní týden je téměř za mnou a celkem si i myslím, že jsem ho zvládla. Ačkoliv nad některými věcmi mi tady opravdu zůstává rozum stát. Úplně mě třeba šokuje, jak se tady plýtvá jídlem. Jednou týdně se tady přes internet objedná jídlo, které přivezou. Bylo toho asi 20 tašek, jako fakt šílené... A HM mi ráno říká, že dovezou mléko, tak ať to staré co je v lednici, prostě vyliju, že už se stejně brzo zkazí. To jako vážně? A takhle je to tady se vším, pes má 2x denně čerstvé granule a je úplně jedno, jestli se té misky vůbec nedotkl. Já mu je teda pravidelně zapomínám vyměňovat, takže tady vlastně šetřím, haha. :D

Ve středu jsem šla na kafe s jednou Norkou a třemi Němkami. Bylo to příjemné odreagování, až na to, že všechny jsou tady už víc jak rok, tak na mě koukaly trochu jako na exotickou zvěř, když tu jsem ani ne dva týdny.

A dneska to bylo taky velice vtipné. Vezla jsem tu mladší k zubaři a když jsem čekala v čekárně, tak tam vešla matka s dvěma holkama. Té starší mohlo být tak 16, suverénně došla k té sedačce, vytáhla telefon a položila se jak doma. :D S botama, no stress. Tak na ni čumím a ta matka, ať si okamžitě sedne jako člověk. A ona začala ukňouraným hlasem, že seděla celý den, bla bla ... a u toho seděla na zemi a trucovala! Možná bych to chápala u tříletého děcka, ale toto? :D Pak se na mě ta matka tak podívala a že jako se omlouvá, že mě to musí obtěžovat... :D Tak říkám OK, nic se neděje ... A pak zas cosi začala vyvádět, tak ona na ni: Seriously, shut your mouth! :D No být to moje děcko, tak asi brečím, takhle se mi chtělo smát... Nakonec to dopadlo tak, že ji poslala sednout do auta a jak odcházeli, tak se na mě otočila a že většinou to nebývá tak hrozné ... :D No nevím teda, americká výchova mě zatím moc neoslovuje. :D

A jinak máme před sebou víkend. :-) Dnes snad vyjde kafe s Veru, ještě jsem to teda nekonzultovala s host parents, ale snad by to neměl být problém. Zítra se má zastavit koo (která úspěšně ignoruje mé vzkazy, ve kterých se snažím dopídit, v kolik vlastně hodin) a večer musím hlídat. :-/ Ale přes den snad taky nějaké to kafe vyjde a v neděli snad NYC. V pondělí tady mají státní svátek, tuším, že se jedná o den Martina Luthera Kinga, takže bych teoreticky mohla mít volno, ještě nemám schedule na příští týden, ale HM něco takového naznačovala. A v úterý mě má vzít jedna AP z New Rochelle po okolí, říkala, že mě vyzvedne, zajdeme kouknout po nějakých obchodech a tak, potřebuju si koupit fén. :D

Takže asi tak si tady zatím žiju. Nebudu lhát, pokud by mi teď někdo zamával před obličejem letenkou, hrábnu po ní (pokud si tohle čte můj otec, tak si právě říká asi něco jako: Já jsem to říkal :D), ale jsem u rodiny teprve týden a pevně věřím, že si zvyknu. A nebo si prostě z ročního pobytu udělám třeba půlroční, whatever. :D A pokud tento článek bude někdo tisknout mojí babičce, prosím, vynechte tuhle poslední část, děkuji! :)






1 komentář:

  1. Ahoj Míšo,
    omluva se přijímá, a pokud se jedná o tisk slibuji, že poslední část nevytisknu. Stejně to fotky tiskne špatně.

    OdpovědětVymazat