Tento týden psala na FB skupinu slečna, která přiletěla sem do Států a během prvního týdne zjistila, že to není nic pro ni a prostě to psychicky nezvládla, tak se rozhodla letět domů. Docela dost jsem nad tím uvažovala, tak jsem se rozhodla reagovat...
Chci jen říct všem, kteří čtou můj blog a třeba také zvažují zkusit žít v cizině jako au pair... Není to procházka růžovou zahradou. A musíte s tím počítat. Budu teď trošku mluvit z vlastní zkušenosti a neříkám, že to tak má každá, ale ... Přijedete na školení a všechno je super, všude jsou další holky, které jsou s vámi na stejné lodi, je to zábava. Pak přijde čtvrtek, kdy se rozjíždíte k rodinám a najednou si uvědomíte, že jste na to úplně sami, že si s tím musíte poradit a nikdo nestojí za vámi, aby vám takzvaně kryl záda.
Bude to za týden čtvrt roku, co jsem sedla do letadla a začala si žít svůj "americký sen". První týden, možná i víc, jsem to taky chtěla vzdát. Pořád jsem si jen opakovala, co mě to krávu napadlo, jestli by mi nebylo lépe doma u maminky. :-)) Upřímně? Nebylo. Je to škola života, spoustu věcí si uvědomíte. Poznáte nové lidi, jinou zemi, kulturu, procestujete zase jiný kus světa. Nebudu lhát, kdyby mi někdo první týden, dva zamával před obličejem letenkou, hrábnu po ní a valím dom. :-)) Ne, kecám ... hrdost by mi to nedovolila, už slyším svého tatínka: Já jsem to říkal! :D Pořád to není práce snů, co si budeme povídat, štve mě bydlet v baráku s cizíma lidma, nemít tu "svobodu" - přesto, že jim je úplně jedno, co dělám ve svém volném čase. V tomhle jsem měla štěstí, auto taky můžu používat kdy chci, nemusím se ani ptát a benzín mi platí. Na druhou stranu se musím starat o toho jejich dementního psa. Všechno má svá pro i proti, ale ... vzdávat se po týdnu? Když jste tomu tolik obětovali... Ono se to nezdá, ale dá docela práci dát dohromady všechny papíry, které potřebujete k registraci u agentury, a to nemluvím o vynaložených financích.
A jak říká jeden známý citát, za dvacet let se ohlédnete a budete mnohem více litovat věcí, k jejichž uskutečnění jste nenašli odvahu, než těch, které jste udělali.
A mimochodem, rodino a přátelé mí drazí ... pořád čekám, kdo mi jako první oznámí, že bookuje letenku a letí mě navštívit? :-))
Ahoj Miško,
OdpovědětVymazattož letenku nebookuju, i když by mi to nijak zvlášť nevadilo. Místo toho ti letím napsat ten slibovaný mail, protože jestli se neodhodlám teď, tak to zase budu odkládat a odkládat a už dneska mi dala mamča za uši.
Tak jdu na to, Barča
Ahoj Baru,
Vymazatděkuji za mail, potěšil. :-) Byla jsem celý den pryč a teď nevím, jestli mám sílu na odepisování, ale odpověď určitě čekej brzo. :-) Ještě jednou díky!