"Měníme rok, měníme sny, měníme touhy, měníme názory, měníme požadavky na výkupné, měníme partnerky, měníme auta, měníme zásobníky, ale nikdy neměníme své kamarády!" Al Capone

pondělí 10. června 2013

6th month, let's get started!

V sobotu jsem vyrazila za Jančí do WP a byly jsme, mimo jiné, v kině na film Now you see me. Všem doporučuju, nám se to tedy líbilo moc a určitě to chci vidět znovu!

Jak už jsem tuším psala v minulém článku, tak matka chtěla, ať jsem kolem šesté doma, že mě nejspíš budou potřebovat. Mladší tu měla na sleepover asi šest holek. Nakonec jsem tu ale teda byla zbytečně, protože rodiče vše zvládli sami - vyzvednout holky, vyzvednout jídlo a ještě nějaké další věci - takže mi bylo řečeno, že mám zase off. :D No nádhera. :D Takže něco po osmé jsem se sebrala a valila zase ven, na sraz s Veru. V rematch se jí ozvala rodina, tak jsme to musely probrat, byla u nich v neděli na návštěvě a zítra večer se stěhuje na Manhattan. :-) Kdybyste to viděli, byt v 53. patře na Upper West Side a ten výhled! :) Já jí snad budu ještě závidět. :)

V neděli dopoledne jsem se vydala do city. Sice totálně nevyspalá, protože místní kinder party se holkám protáhla do pozdních nočních/brzkých ranních hodin a od osmi od rána to bylo nanovo. Blázinec prostě. Každopádně zavolala jsem si taxi a bylo mi nějaké divné, že mě ta operátorka upozorňovala, ať jsem patient, že to může v tomto trafficu trvat. Pochopila jsem záhy, když jsem nastoupila do auta a první věta byla, v kolik mi jede vlak, říkám že 10:33 (bylo asi nějakých čtvrt, cesta na nádraží cca 10 minut, možná ani to ne). Načež taxikář reagoval: "You are gonna miss your train." Jo, tak díky teda, velice milé! :D Vtip byl v tom, že v Rochelle se běžel maraton, o čemž jsem teda neměla nejmenší tušení, takže všude možně uzavírky. Každopádně taxikář byl boží, celou dobu jsme si povídali, dozvěděla jsem se, že je ze Srí Lanky, že mám hezké jméno a pozval mě na indickou večeři. :D Nejlepší bylo, když jsem řekla, že jsem live-in AP, tak reagoval: "That's good, you don't have to pay any bills." Když pak zjistil, že náš "plat" činí 200 dolarů  týdně a že bych tedy ani při nejlepší vůli nebyla schopná zaplatit jeden jediný bill, natož snad několik, tak mu spadla čelist, že jsme se pro ni málem museli vracet. Co je ale nejdůležitější, vlak jsem stihla a ještě s docela velkou rezervou a účtoval mi stejnou částku, jako by nemusel jezdit těma různýma kotěhůlkama, prý si se mnou dobře popovídal. :-))

V City jsem si jela pro zapomenutý svetr a světe div se, byl tam. :-) Takže paráda. Poseděly jsme, pobavily se ... Tentokrát nás neobsluhoval žádný Čech/Češka, ale Američan. A my když pak chtěly platit, tak mu říkáme, jestli si může rozdělit ten účet a napsat si, kdo co měl. A on to chudák nejdřív nechápal a že to teda rozdělí mezi nás rovným dílem. Pak pochopil, tak si tam začal na té hromadné účtence dělat různé spojovníky, značky a šipky, jako teda aby věděl, kdo měl co... Už jsem se nemohla dívat na to, jak se tam trápí, tak říkám: "I will make it easy for you...", vzala jsem mu z ruky tužku, kus papíru a normálně jsem mu napsala co jsem měla já, oddělila, pak co měl někdo další, oddělila ... Tak ten chvíli koukal a pak nestíhal děkovat. :D No ale hlavně, že jsme se dohodli. :-) Vedle seděl nějaký Slovák, tak jsme se začali bavit a on prý: "Ty se ve světě neztratíš, jsem viděl, jak jsi to vyřešila s tím číšníkem, palec hore." :D

Domů jsem dojela bylo půl dvanácté v noci. A to jsme málem nestihly vlak do Rochelle. Nejdřív měla Verča hard time v Astorii v metru, kdy s ní odmítl komunikovat automat na jízdenky. :D Ostatní už prošli turniketem a Veru to pořád vracelo cash. Tak jí dávala Ráďa debitku, ať to zkusí, jenže tu to taky odmítalo, nakonec to zaplatila až mojí kartou. Jako představte si situaci, kdy my stojíme už v prostoru metra a zpoza mříží na Verču křičíme svoje pin kódy. :D Každopádně bylo půl jedenácté když jsme dojely na Times Square, vlak z GCT odjížděl v 10:40. Ještě, že zrovna přijel shuttle, takže jsme do něj naskočily a s rezervou zhruba jedné minuty ten vlak stihly. :-)

Jinak horká novinka je, že jsem si zaplatila druhý školní kurz a bude to i s výletem do Bostonu v červenci, takže se zase někam podívám. :-) Mám radost, protože vzhledem k tomu, že prodloužení neplánuji, chci toho stihnout procestovat co nejvíc za ten jeden rok. Těším se, těším. :-)

A na závěr ještě přidám nějaké fotky z víkendu:




4 komentáře: